Popis problematiky:

Medicína ve vzdálených oblastech (Austere Environment Medicine) se odehrává a je možno jí aplikovat kdekoliv, kde hrozí dlouhé čekání na předání pacientů do péče tamní ZZS či LZS z důvodů nepřístupného terénu, přírodní katastrofy, špatné viditelnosti a počasí nebo nevlídných povětrnostních podmínek. Tento druh specifické péče je využíván především při expedicích do neznámých světových oblastí, které nebyly probádány, nebo naopak do velmi známých, ale nebezpečných oblastí, jako je například hora Mount Everest nebo Mexická jeskyně Naica.

​

Kvůli nepřístupným terénním podmínkám a izolovaným lokacím jsou nemocnice nebo odborná zdravotnická pomoc vždy velmi daleko a nejde je brát při plánování vůbec v potaz, jako validní element záchranné či odsunové operace. Navíc chudé nebo čerstvě poválečné země ani nemají kvalitní zdravotnický systém, takže se nejde spolehnout na určitou úroveň zdravotnické pomoci, jako jsme zvyklí v našich podmínkách. Z tohoto důvodu si zdravotníci těchto expedicí musí brát s sebou všechno a musí počítat se vším. V mnoha státech se péče prováděná v odlehlých oblastech považuje za rámec krajní nouze, kdy je to situace „buď a nebo“. Velký počet zemí, do kterých jsou expedice prováděny ani nemají řádně propracovanou legislativu, zákony nebo soudní systém, jedná se totiž o země třetího světa.

Kvalita této péče závisí na znalostech a zkušenostech nejvíce zdravotnicky erudované osoby ze záchranného týmu či přímo přítomné skupiny lidí. Lokace, které odpovídají svými geografickými atributy pro možnou aplikaci medicíny ve vzdálených oblastech v případě nějakého zranění jsou hory, pouště, husté lesy, expediční lodě, ropné plošiny, bažiny, pralesy, džungle, odlehlé skalní masivy, jeskyně a vrstevně propletené komplexy roklin, kde je velmi špatný nebo dokonce není žádný mobilní signál.

Tento druh medicíny je o schopnosti improvizovat, předpovídat, zhodnotit celkový stav situace, adekvátního zajištění všech účastníků nehody či přírodní katastrofy, organizaci lidské síly, transportu raněných do bezpečí, orientaci v terénu a zajištění potřebné zdravotnické péče.

​

Tématika tohoto druhu medicíny je směřována především do řad zdravotnických záchranářů, vojenských zdravotnických záchranářů, příslušníků pátracích a vyprošťovacích záchranných služeb, příslušníků horských záchranných služeb, horských průvodců, expedičních průzkumníků a profesionálních lezců. Jedná se tedy o lékařský i nelékařský zdravotnický personál nebo proškolené lajky, kteří již prošli kurzy rozšířené první pomoci a pohybují se v nebezpečném a nestabilním prostředí, které představuje hrozbu dezorientace a kompletní ztráty směru, podvýživy, pádu z výšky, vystavení se extrémním meteorologickým podmínkám, zavalením pevným materiálem, kolapsem infrastruktury, propadnutím se nestabilním povrchem nebo uvíznutím, a to za různých teplotních podmínek, počasí a snížené viditelnosti.

​

Obsah výuky:

• Zvládání traumat při srážkách vozidel 

• Ošetření balistických traumat

• Střední i pokročilé zajištění dýchacích cest

• Léčba život ohrožujících poranění hrudníku

• Kontrola oběhového systému a krvácení

• Diagnostika a terapie šokových stavů

• Tropická medicína

• Horská medicína

• Medicína divočiny

• Diagnostika a terapie civilizačních chorob

• Diagnostika a terapie přenosných chorob

• Léčba zranění hlavy

• Vyšetření a ošetření zlomenin

• Vyšetření a ošetření dislokací

• Vyšetření a ošetření popálenin

• Diagnostika a terapie nemocí získaných z okolního prostředí

• Prolongovaná terénní péče

• Nouzová i přímá komunikace s jinými orgány / institucemi

​

Délka výuky (výukový blok je 24 hodin): Délka této výuky je 96 hodin (4 dny)

​

Příprava na výuku: Účastníci této výuky obdrží námi vytvořená skripta (ve formátu .pdf) nejpozději 14 dní před zahájením.

​

Vyučující pro danou výuku (výukový tým):

• Lékař

• Zdravotnický záchranář